Agility oficální závody
Z oficiálního závodění jsem měla z nějakého důvodu velký strach. Uklidnily mě až závody ve Sviadnově, kde jsme byli jako pomocníci a mohli si omrknout, jak to vlastně chodí. K mému údivu to probíhalo... skvěle! Atmosféra zde byla mnohem klidnější než na neoficiálních závodech a v ničem nebyl problém.
Vyrazit závodit den po závěrečné asi nebylo nejlepší načasování, ale co se dá dělat. Jako první bylo třeba změřit Axinku. Naměřili ji tak jako my doma - 46 cm, takže hurá do kategorie ML.
Můj největší problém při popisování běhu je ten, že si z něj téměř nic nepamatuju. V hlavě mám černo a pár okamžiků. Zbytek pak zkoumám na videu. Pejskům se Sviadnovská houpačka nějak nezdála. Axička zastavovanou zónu trošku (spíš vůbec) nevybrala. To nejlépe vystihuje tato fotka:
Hned třetí překážka v prvním běhu se stala téměř osudnou. Axi se rozhodla, že na kladinu teda rozhodně nejde a radši vběhne do tunelu pod ní. Takhle nahlas jsem snad ještě neřvala. Ale zabralo to :D. Axinku to přesvědčilo a těsně před tunelem to otočila a kladinu vyběhla. A jak to nakonec dopadlo?
První zkouška: 7/10, 56.75 s, 18.75 tr. b., 2.64 m/s
Druhá zkouška: 5/10, 51.89 s, 13.89 tr. b., 2.89 m/s
Vzhledem k tomu, že jsem počitala s jasnou diskvalifikací u obou zkoušek, dopadly jsme na naše poměry skvěle, s prvními závody jsem spokojená!
Na další závody jsme se odhodlaly až v květnu. Potřebovala jsem vydýchat ty první :D. Naší lokalitou byl Suchdol nad Odrou. Toto místo můžu jedině doporučit. Běhalo se nám zde moc dobře, příjemná atmosféra, dobrá organizace, super prostředí. V prvním běhu jsme se zvládly v prvních 10 sekundách diskvalifikovat. Nebyla jsem dostatečně rychlá a nestihla jsem udělat záda za tunelem. Axi šla místo vpřed okolo a bylo to. Jinak běžela krásně a na její schopnosti i samostatně.
A z druhého běhu plyne pěkné ponaučení :D. Při procházení parkuru jsem se vyděsila tunelu pod kladinou, jehož vchod byl velmi blízko náběhu. Hodně týmů se právě na tomto diskvalifikovalo. Chtěla jsem mít jistotu, že tam nevběhne a pohlídat si to. Jak už jsem byla paranoidní, u kladiny jsem na Axi zaječela - asi jsem měla už z toho strachu halucinace a viděla ji vesele pobíhat v tunelu. Axi to hrozně zmátlo a odmítnutí bylo na světe. Z videa pak bylo jasné, že mířila hezky na kladinu. Takže věřte svému psovi.
I tak jsme z toho vykouzlily krásné třetí místo, vyhrály spoustu skvělých cen a odnesly si dobrý pocit.
Koncem května jsme vyrazily do Jakubčovic nad Odrou na open závody (akorát jsme ještě netušily, že jsou open). Na těchto závodech byly dva parkury a každý z nich se běžel 2X. Super! To je šance! No...
Na místě jsme zjistily, že jsou to open závody - všechny kategorie dohromady. Ano, takže my A1 na třetích závodech budeme soupeřit s A3 šampiony. To zní opravdu skvěle. No možná by to byla i zajímavá výzva, kdybychom tam netrčely od rána do večera. Běhy se děsně táhly. Dorazily jsme ráno, mysím, že před osmou. První běh jsme absolvovaly v 10:17. Parkury byly na úrovni asi A2. První běh jsme zvládly čistě, ale vypadal hrůzostrašně! Axica na mě v jednom kuse skákala, dělala hovadiny, děs! V tabulce jsme byly čtvrté, nejlepší A1, což bylo hezké. Až za 3 hodiny jsme se dostaly k druhému běhu. 2 chyby, 2 odmítnutí, 5. místo. Po sečtení jsme byly 7. ze 14. Poprvé v životě mi skočila áčko! To mě mrzelo asi nejvíce.
K dalšmu parkuru jsme se dopracovaly za další tři hodiny. Tento parkur se mi líbil více než první. Byl zajímavý a moc mě bavil. Teda než jsme ho šly zaběhnout. Axina se hned ze začátku vykašlala na back, pak se ale rozběhla a šlo to pěkně. Jenže na mě opět skákala jak na pružince. No a to nejlepší - Axička si z nějakého neznámého důvodu po zdi vybrala špatný konec tunelu. Nejvtipnější na tom je, že to byl úplně rovný, natažený tunel, do kterého se vbíhalo přímo rovně. Ale Axička si ho chtěla oběhnout. Nádech, výdech, na podruhé to určitě zvládneme!
Jak se to seběhlo:
Za dvě hodiny nás čekal poslední běh. Asi ani nemá cenu to moc popisovat, postačí jedno slovo. Katastrofa. Axi už toho měla za celý den plné zuby, nesoustředila se, já byla frustrovaná, bylo mi špatně a už to zkrátka nemělo smysl. Teď zpětně bych už ten druhý pokus vůbec neběžela.
I když na tyto závody nevzpomínám moc dobře, stále platí, že každá zkušenost se hodí.
To byl náš příběh z oficiálních závodů. Máme ještě na čem pracovat, ale v agility určitě pokračujeme. Všem agiliťákům pevné nervy a hezké zážitky ze závodů, táborů, intenzivek a tréninků!